Začátek naší jízdy zrezlých šlapek proběhl na našem známém místě na parkovišti pod kostelem v 12:30. Na akci se sjížděli lidé ze široka daleka a na tento ročník zavítal dokonce závodník na vysokém kole. Bezprostředně po rozdání startovních lístků proběhlo předstartovní fotografování při zvucích podmanivé hudby z našeho kultovního retro tlampače a současně pořízení interview pro tisk.
Čas tlačil, program byl opravdu našlapaný a tak po zahoukání na startovní houkačku všichni vyrazili směr starý most. Poté vedla trasa kolem řeky až těsně před Týnské gymnázium, kde jsme se napojili na cestu do Hněvkovic. Cestou jsme posbírali fotografie a vydali se dál do Hněvkovic. Tam na nás již čekal parník a my naložili kola a vlezli na palubu. Parník zahoukal a vydal se vstříc nebezpečným Vltavským vodám. Následovalo proplutí zdymadlem na Hněvkovicích, které je druhé nejhlubší v Čechách a pak již klidná plavba po přehradě. Cesta ubíhala jako voda a než bys řekl švec, stáli všichni vyloděni v Purkarci.
Než se stačili všichni rozkoukat, bylo nutné okamžitě zavelet odjezd směr Karlův Hrádek, neboť když se nic neděje, automaticky dochází k rozprchnutí účastníků do přilehlých restaurací. Cesta jako na každý hrad byla do kopce a tak nejeden účastník s jedním převodem byl nucen sesednout a kolo kousek vytlačit. Na kopci stačilo již přejet louku a v lese dřevěný mostík a rázem jsme se ocitli v cíli naší cesty na zřícenině Karlův Hrádek. Jako nezvratný důkaz našeho epického dobytí hradu byla vyvěšena vlajka Zrezlé šlapky 2019 (za výrobu tím mnohokrát děkujeme Káče Petříků). Poté následoval malinkatý přípitek vítězství a hned potom začalo pršet jako z konve (slabé slovo). Takže všichni běželi pod strom a čekalo se čtvrthodinky na konec přeháňky. Pro úplnost nutno podotknout, že na první pokus né všichni hrad dobyli a viníkem byla stará duše pamatující první republiku. Servisní team zafungoval na výbornou a nebohému jezdci rychle pomohl a při tok pekelně zmoknul. Při zpáteční cestě z hradu do Purkarce proběhlo předání zdigitalizovaného filmu o vorařích (plavcích) v muzeu voroplavby. Součástí byla prohlídka muzea s přednáškou spojená s projekcí filmu. Přeci jen přijeli jsme na vodě, nebylo tedy špatné se dozvědět řadu zajímavých informací z historie řeky a lidí kolem ní. Z muzea to už bylo kousek do restaurace, kde si všichni sedli a objednali si jídlo. Nastal čas odpočinku, jídla a plánování naší klasické soutěže kolem pivních kuželů. Co ale čert nechtěl, přihnala se další opravdu jedlá vydatná přeháňka a všichni se schovali dovnitř restaurace a čekali jsme půl hodiny, než přestane lejt. Bohužel poté bylo zcela jasné, že oblíbená soutěž nebude, protože čas byl neúprosný a odjezd lodi nezadržitelný. Tak jsme se vrátili po dešti zpět ven a v klidu si užili poslední půlhodinku před odjezdem. Před rozloučením s Purkarcem, máme vyfocené pěkné památeční fotky před kostelíkem.
Následovalo nalodění a plavba na přehradu (původní plán byl Týn, ale bohužel nabylo v tu dobu volné velké molo pro zakotvení parníku). Plavba parníku zpět byla téměř romantická, všichni povídali o krásných zážitcích, na palubě zněla živá hudba a starý mořský vlk – kapitán omládl, neboť za ním na můstku seděly tři princezny.
Ale všechny vody odtečou a každá krásná jízda musí jednou skončit a tak nezbývalo nic jiného než vylodění a zamávání odjíždějící lodi. Naše cesta pak pokračovala na krátkou zastávku na Rusalku, kde došlo k oficiálnímu ukončení akce. Následoval individuální přesun do Týna po cyklostezce. A tímto se s Vámi pro dnešek loučíme.
Oficiální plakát akce:
